I drobné změny mohou mít velký dopad. Zastínění lavičky, nový strom, sběr dešťové vody, vhodná péče o zeleň.
Procházel jsem se v létě Komínem, byl celý rozpálený. Přecházel jsem z chodníku na chodník, abych byl vždy na zastíněné straně. Sem tam tou suchou, šustící trávou ve stínu stromů nebo okolních budov. Vedro na padnutí a já jsem se rozhlížel, kde by šel „vyrobit“ další stín. Žena mi potom doma povídala o tom, jak šli v tom horku s dětmi na hřiště u radnice, kde je stín kaštanů a před radnicí fontánka, a tak se tam dá přežít.
Nechceme v naší čtvrti jen přežívat, chceme tady žít – a dobře. Horko v létě se bude opakovat, data ze satelitů a měření atmosféry po celé planetě neúprosně varují. Jakousi útěchou nám může být, že to není problém jen Komína, ale všech měst na všech kontinentech (snad s výjimkou Antarktidy). Tak můžeme využít inspiraci odjinud, kde mají vyzkoušeno, že řešení nemusí být extrémně drahá a sofistikovaná.
Výborným a vysoce účinným chladicím agregátem (autor je obětí technického vzdělání) je strom. Například hrušeň, jak ji znáte z ulice Hlavní v okolí pošty (nebo jiný strom podobně hustě olistěný) má chladicí výkon okolo 6 kW. To jsou zhruba dvě pokojové klimatizační jednotky. Zastíněná zem pak bude mít teplotu o 7 stupňů nižší. S rostoucí plochou listů roste i chladicí efekt. Sedněte si v létě pod kaštan. Z listů se odpařuje voda, tím chladí a zvlhčuje vzduch. Pokud má koruna průměr asi 10 m, odpaří během dne přibližně 400 litrů vody, což odpovídá průměrnému chladicímu výkonu 23 kW. Je-li pod stromem také tráva či další vegetace, zadrží se v půdě voda, která neodteče, ale zavlažuje. V zimě pak stromy snižují rychlost větru (s 20–80% účinností).
Není-li prostor pro nové stromy, je možné využít popínavých rostlin na ozelenění sloupů, zelených stěn, které sice neposkytují stín, ale snižují akumulaci tepla, povrchovou teplotu a mění vlhkost vzduchu. Na zastávkách a u laviček je možné vybudovat zastíněné pergoly s rostlinami. I tam, kde zastínění není možné pomocí zeleně, se nabízejí řešení, která nejsou složitá – nad hřiště lze umístit plachty, přístřešky na zastávkách mohou mít na skleněné stříšce stínicí fólii apod.
Žádná zeleň však nebude fungovat, když nebude mít dost vody. Zatímco zahrádkáři měří déšť na barely zachycené vody, na ulicích pozorujeme, jak z chodníků a střech stéká voda do kanalizace, aniž by se využila. Je to dvojnásob ekonomicky nevýhodné – platíme za vodu, kterou spotřebováváme, i za odvod dešťové do kanalizace. Přitom stačí nové parkoviště pokrýt porézním materiálem nebo zasakovacími dlaždicemi. Obrubníky mohou být na vhodných místech snížené tak, aby voda stékala do trávníku místo do kanalizace. Ze střech veřejných budov je možné zachytávat dešťovou vodu do jímek k zavlažování.
Pojďte se mnou chvíli snít. Snít o Komíně, ve kterém je vláha. Dá se snadno projít přes Kníničskou k řece. Po břehu sestoupit k vodě, vyhrnout kalhoty a zchladit nohy čirou vodou. Při cestě domů se napít z pítka před kostelem a u radnice. Podobně se dá pít u dopravního a dalších komínských hřišť. Pojďte snít sen o tom, jak na hřišti voda šplouchá kaskádami, jinde si děti hrají s vodními prvky, to je vždycky nejvíc přitahuje. Indické přísloví praví, že sny se stávají skutečností, pokud je sní dostatečné množství lidí. Pojďme naše sny společně měnit ve skutečnost.
Matěj Forman
FB Milada Blatná
ZELENÍ